PRÁZDNINY JSOU FUČ A MOJE LETNÍ LÁSKY TAKY

30. srpna 2017 v 0:30 | Termitka |  Deníček Termita
Ahoj Termiti,
Zase se potřebuju někomu svěřit. Kamarády mám, ale všichni už spí. Docela mám depku z toho, jak se jde příští týden do školy. Asi bych neměla depku, kdybych chodila ještě na základku nebo na nějakou lehčí školu, ale jelikož chodim na nelehký gympl, mám trošku obavy. Vlastně ani nevím, jak to všechno proběhne, jestli nás nechají se po prázdninách vzpamatovat a pak pomalu budeme probírat látku nebo už se mám začít učit teď, protože nevím, kdy se učitelé rozhodnou si vyzkoušet pár nevinných duší?

Opravdu netuším, jak to bude. Nejhorší na tom je, že mám pocit, že jsem úplně všechno zapomněla.
Ne, že by se mi tam nechtělo, ale nechce se mi to znovu všechno učit. Na druhou stranu mi chybí město, ty možnosti, nákupy, jídlo, různý místa a tak. Dokonce i nějací lidi ze třídy a možná i pár učitelů.


Prázdniny jsem si užila, i když jsem byla celý prázdniny skoro na zmrzlině. To byla moje brigáda. V osm jsem vstávala, v deset jsem otevírala stánek, v šest večer jsem ho zase zavřela a kolem sedmý jsem byla doma. Takže nic z celého dne. Domu jsem přišla věčně unavená, hladová.
Ale bylo to skvělý. Tahle práce mě neskutečně bavila. Dodávala mi energii, i když mi ji občas brala. Potkala jsem spoustu skvělých lidí.


K létu patří pochopitelně i letní lásky. Já rozhodně nepatřím mezi lidi, co se těžce zamilujou. Mně stačí příjemná tvářička, hezký úsměv a oči, nějaké ty sladké řeči a už to je. Během tohoto léta jsem byla zamilovaná neustále. Zvláštní je, že šlo vždycky o nějaké starší chlapce. Jako ne, že by jim bylo 40, ale tak přes dvacet jim je určitě.

Jednoho jsem poznala přes zmrzlinu. Takovej roztomilej saniťák. Ukecanej, modrookej a když přijel, tak jsem tekla asi víc, než ta zmrzlina. On měl vždycky takový skvělý hlášky.
O dalších se tu zmiňovat nebudu, to by bylo ještě na dlouho. A co kdyby tohle někdy našli.

Takže tyhle prázdniny pokládám za zdařilé a vůbec mně nevadí, že jsem skoro pořád byla v práci. Naopak, já si to užívala.

Tak zase někdy příště!
 

JAK JSEM SI ZALÍTALA

27. srpna 2017 v 22:31 | Termitka |  Téma týdne (TT)
Ahoj Termiti,..

Včera byl krásný den, tak proč ho nevidět dvakrát.
Sluníčko nás hřálo, pivo nás ochladilo. Takový je život hasičů.
Hasičů z vesnice. Vesnička o 31 stálých obyvatelů. Teda tak to tvrdí google, informace jsou už trochu staré (2011), měli by je obnovit... A z těch pár obyvatelů jsme složili tým. A dokonce týmy dva. Muži, kde nejmladšímu je asi 30 let, ale to je výjimka, většinou jsou tam chlapi kolem 45, nejstaršímu je 60. A ženy, které jsou poměrně mladší, ale závodí i například moje mamina. A že jí to jde!

V této vesnici nebydlím, asi bych se tam ukousala nudou, skoro nikdo tam už z našeho týmu nebydlí, ale většina odsud pochází, třeba jako můj taťka.

Zvláštní na tom je, že i přes veškerý handicap spojený s věkem, slabou mašinou a opilostí všech účastníků, především velitele se nám daří. Vyhráli jsme několikrát soutěže, kde běhají o hodně mladší, střízlivější lidi, než my. Vlastně skoro všude se běhá z bedny, základna je pro slabochy. A aby toho nebylo málo, patří k útoku ještě štafeta, což je vždy sranda.


Můj úkol je lehký. Na útoku zaujímám místo na trojáku (rozdelovač) a na štafetě motam hadici. I když se teda někdy motam více, jak ta hadice.

Každý rok jezdíme do jedný vesnice, symbolicky je to ke konci prázdnin a tady si to vždycky užíváme nejvíc. Předloni i loni jsme to tady ovládli a suverénně jsme zvítězili.

A jelikož je to pohárovka, pohár je putovní. Aby jste ho získali navždy, musíte soutěž vyhrát 3x za sebou. Náš úkol byl jasný, odnést si pohár.
Bohužel.. domácí se nenechali, pohár nám nedali a my odjeli s krásným druhým místem. Od vítězství nás dělily pouhé dvě sekundy, ale to tak někdy je.

Minulý rok jsem si na zdejší trampolíně utrhla sval, letos jsem si za běhu omylem uzavřela kohouty na rozdělovači a pod tlakem jsem kohouty otevřela, ale trochu jsem se proletěla a jelikož je útok na silnici, skončilo to odřenými koleny a pár kapkami krve.


Tak pristi rok vám to nandáme a ukážeme vám, že se poháru nevzdáváme jen tak. A radsi si na ten asfalt přinesu koberec!

Ces't la vieeee!

MŮJ ŽIVOT V KOSTCE

17. srpna 2017 v 23:12 | Termitka |  Termitka
Nenudím se. Jen jsem chtěla něco po dlouhé pauze napsat. Nenudím se. Ve skutečnosti nemám ani čas, ale prostě jsem chtěla psát. Možná tak z nostalgie, možná z toho, že se potřebuju vypsat...no nic. Zkrátka jsem tady a zase píšu.

Ahoj Termiti,
zase jsem tu já. Termitka. Tento článek si píši asi spíš jen tak pro sebe, ale článek se stává veřejným. Protože to ze sebe nějak potřebuju dostat.

Jakmile jsem začla běhat a trochu si hlídat, co jim, neměla jsem potřebu dostat ze sebe energii jiným způsobem, ale prostě dneska jsem si řekla, že bych mohla něco napsat.

Článek bude zcela nudný. Bude o tom, jak se mi momentálně žije, co dělám a co nedělám, co mám ráda a co ne a podobný věci okolo Termitky.

Tak asi začnu tím, že rok 2017 je pro mě opravdu roken zlomovým, rokem krásným, rokem vytouženým. Zatím se mi nestalo nic špatného, co by tento rok zkazilo.

Co se stalo tak skvělého, že to musím zveřejňovat tady?
Po deseti letech jsem se viděla s mojí druhou půlkou rodiny a může za to jeden jediný okamžik, když jsme jeli s kamarádkou ve vlaku a už jsme byly trochu v náladě. V ten moment jsme potkali kluka z vesnice, kde moje druhá půlka rodiny bydlí. Co to znamenalo? Seznámil mě se sestřenicí, s kterou jsem si dlouho psala, vlastně si píšeme doteď a pak jsme si řekly, že se prostě musíme vidět. A tak se i stalo.

Také zářím ve funkci vedoucího mladých hasičů, což mě neskutečně doplňuje energii. Naprosto to miluju a musím říct, že jsem tím našla cestu ke všemu. Pochopila jsem, co je důležité, a že to není za každou cenu vyhrát, ale užít si to a hlavně myslet na ty děti. Zrovna před týdnem jsem se vrátila z hasičského stahování, musím říct, že to bylo bezvadný. Tři dny strávené v přírodě s těmi nejlepšími lidmi, co jsou jako moje rodina.

Také mám práci na celé léto ( od pondělí do pátku ), která mě baví a nebudu lhát, jsou z toho fakt dobrý prachy. A hlavně jsem poznala spoustu skvělých lidí a dostala spoustu zajímavých nabídek.

Co se týče kamarádů.. někteří už mými kamarády nejsou, ale to tak chodí. A já jsem o mnoho šťastnější. Teď mám kolem sebe jen lidi, kterým stoprocentně věřím a tak to má být. Jen škoda, že jsem na toto nepřišla dříve.

Takže ačkoliv se může zdát, že mám poměrně vytížený život, já si tento rok užívám, jak nejvíce to jde! A že to jde.

Tak co, Termiti? Jaký je váš rok 2017? :)


 


Úvaha o tom, jak se všichni ztrácíme

19. dubna 2017 v 15:47 | Termitka |  Palác myšlenek
Milí termiti,

Už se vám stalo, že jste se ztratili? Nemyslím například v lese nebo někde ve městě, tam se ztrácí kde kdo, dokonce i já. Možná byste se pobavili nad tím, jak jsem několikrát nastoupila do špatného vlaku či jak jsem zoufale hledala nějaký obchod, až jsem se jednoduše ztratila. Ale tahle úvaha není o tom, jak se ztrácím ve městě, ale jak se ztrácím v životě.

Myslím si, že každý má nějaká určitá období, která se mu střídají. Jinak by to nebylo zajímavé. Všichni touží po tom, aby se něco dělo. Nikdo nemá rád nudu a stereotyp. Dvě základní období života jsou bezpochyby to, že se daří a to, že se nedaří. Momentálně cestuji všemožně mezi těmito dvěmi obdobími a nejspíše se ocitám na prahu jednoho z nich. Ale jakého? To opravdu netuším. Fyzicky se cítím dobře. Když teda nepočítám období alergie a astma, ale dech mi vystačí na to, abych vyšla na gymplu schody do patra a dokonce jsem se naučila běhat na autobus. Ne, že bych měla na výběr, ráno prostě nestíhám. Psychika je na tom zřejmě hůř. Nevím, co se to se mnou stalo, ale z holky, které bylo v celku všechno jedno se stala holka, která najednou začla všechno řešit. Večer spím už v devět hodin a nedokážu si pořádně nic rozvrhnout, ale na to časem přijdu. A tak se vždycky ztrácím mezi obdobím dobrým a špatným.


Myslím si, že nejsem jediná, kdo se ztrácí, nejspíše se ztrácíme všichni, i když si to nepřiznáme. Ztrácíme se v myšlenkách, ve smyslu života, v hlavě i v ostatních. Je toho tolik kde se můžeme ztratit a ostatní netolerují, že si spleteme cestu nebo jako v mém případě vlak a jedeme pryč. Jsme ztracení ve světě a jediný člověk, který nám dokáže pomoci, jsme my sami. Svět je chápán jako labyrint s jedním správným řešením a směrem, ale jakmile se do něj trochu zamotáme a začneme v něm bloudit, jsme ztracení.

Možná že jste čekali, že na konci tohoto prapodivné​ho slohového útvaru narazíte na nějakou radu, jak se neztratit nebo alespoň nejaky nápad. Předem se omlouvám, že vás nejspíše zklamu, žádný tu nenajdete. Jediné, co tu najdete jsou mé teorie, ale nevím, jestli se to dá nazvat radou. Každopádně si myslím, ze všechno se vším souvisí. K tomu, abych našla správný vlak se stačí zeptat okolních cestujících, k tomu abych našla správný směr života se stačí zeptat srdce. Jaké jsou jeho přání a touhy.

Stejně ztracení jako my jsou třeba rybičky v moři. Prostě někde jsou, plavou si, ale neví kam. Tím jsme jim podobní. Bez předešlého promyšlení si naplánujeme cestu a plujeme. Plujeme v moři černých myšlenek, ale i v nekonečné prázdnotě oceánu. Sami se sebou, navždy ztraceni.


Střední škola

11. prosince 2016 v 11:07 | Termitka |  Téma týdne (TT)
Ahoj všem termitům a zbloudilým duším,

Mrzí mě, že jsem to já, kdo tě zdržuje od práce.
Ale tak co. Nemůžeš stále pracovat. Odlož pracovní oděv a na chvíli se začti do keců jedné teenagerky, jejíž hlava je plná zemětřesení a její slova z úst jsou jako vodopády, které tě pohltí a ty nemůžeš dýchat.
No dobře.. nechme si tuto poetickou stránku mojí duše na eseje a podobné zbytečnosti. Nejsem úplně holka, co dodržuje pravidla, takže ano, i když chodím na spisovnej gympl, nějaká vnitřní síla mě táhne do toho nespisovna. Přijde mi to cool. Takže to bylo pro rýpaly.

A teď k jádru tohoto článku. Je mi 16, jsem velka holka a můj život se obrátil naruby přechodem na střední školu.
Školu mám od 1. září na prvním místě v žebříčku priorit.
A tak se tomu musím podřídit.
Všechen svůj volný čas obětuji škole. Ale nese to své ovoce. To, co jsem se na ZŠ naučila za rok (vesnická škola), jsem se zde naučila za dva měsíce a to ještě 100x kvalitněji.
Aby to nevypadalo, že jsem jen zavřená doma. To opravdu ne.
Sem tam si zajdu na nějakou party. Jako odreagování cool.
Taky vedu záchranářský kroužek - to jest první pomoc. A v neposlední řadě chodím na hasiče
Nejvíce se snažím stýkat se se svými kamaradkami a kamarády, což se zatím dá.

A teď ten osudný den..

V kalendáři se objevil datum prvního září. Já plná očekávání, strachu i zvědavosti jsem se nemohla dočkat.
Teď ani nechápu čeho. Ten pocit, který jsem měla prvního září ráno neumím popsat. Bylo to divné a zároveň i vzrušující.
Největší sranda byla to, že jsem měla berle. A to ani ne čtyři dny, takže jsem je ještě moc neuměla používat. Ty blbý fofrklacky, jak tomu říká kamarád jsem musela mít ještě měsíc. A mé utrpení s utrženým svalem neskončilo. Ne, neptejte se na podrobnosti, je to celkem trapné. Stalo se mi to poslední prázdninový víkend na trampolíně. A ten sval necítím do teď a chodím na rehabky. Sranda. Nedoporučuji.
Zpátky k tomu dni. Na dvoře mělo proběhnout nějaké přivítání nového školního roku a nových studentů. Já jsem na dvoře stála s mojí kamarádkou a potkala jsem tam svojí nynější spolusedící Lálu. Ano, znaly jsme se z minulosti, ale je to velmi komplikované, takže to nebudeme řešit. Ale rodiče se znají a je to docela sranda se po letech zase sejít. Lála je můj osobní soulmate.
Poté jsme se rozdělili do tříd. Já jsem třída C. ❤ btw máme nejlepšího třídního
Spolu s dalšími 30 lidmi a jedním invalidou ( já) jsme se přesunuli směr kmenová třída.
Třída je fajn. Moc fajn. Tohle mi tedy chybělo na základce. Tady ty lidi nebudou hodnotit, jak vypadáš nebo co nosíš. Máme třídu plnou fajn lidí. I Termitka si tam našla kamarády. A to už je co říct.

Mám těch fotek strašně moc, ale nechci je tu dávat všechny. Třeba je tu za nějaký čas zveřejním.
To, co jsem chtěla říci tímto článkem je, že někdy ty změny v životě pomůžou k tomu, abyste ten život měli ještě lepší, krásnější a zábavnější než doposud. Love u xx


Pobláznění

6. prosince 2016 v 21:12 | Termitka |  Palác myšlenek
POBLÁZNĚNÍ

Pobláznil si hlavu moji
Jako holkám stovky
Procházím se po chodníku
Mám chuť skočit do vozovky

V objetí cítím tvůj dech
Zamilovala jsem se do tvých rtů
Líbám tě, jako by to bylo naposled
Jsi ztělesněním mých snů

Máš kůži hebkou jak hedvábí
Nemohu si pomoci
Objímala bych tě klidně
Od rána do noci

Mé a tvé rty se spojí
Za noci, kdy je chladněji
Není to čas co rány hojí
To ty mi dáváš naději

Z očí do očí
Na sebe hledíme
Jako bychom nalezli poklad
Co dále střežíme

Modrá barva očí
Stále strážci osudu
Vzplaneme vášní
Kdo dojde pro vodu?

Cítím se jak v ráji
Když se na mne usmíváš
Ač je zima - nálada jak v máji
Líbáš, hladíš, objímáš.

Tolik otázek projde mou myslí
Kdo zná jejich odpověď?
Je láska spojená s nenávistí?
Raději déle než-li teď?

Ty hlavní otázky
Co trápí mě dále
Jaky by byl život bez lásky?
Myslím na to stále

Odpověz prosím
Naposledy

Realita nebo snění?
Láska nebo pobláznění?

**
Z vlastní tvorby.
Termika❤

Dvanáctá (Báseň)

15. listopadu 2016 v 0:01 | Termitka |  Palác myšlenek
DVANÁCTÁ

Opět je tu dvanáctá
A slzy v očích mám
Hledím zase do prázdna
Jen smutně vzpomínám

Kapesníky černo černé
Změnily se v barvu noci
Když sem do nich otřela
Od řasenky smutné oči

Svíce mě chrání
Před vším zlým
A co mě čeká dál
Vůbec netuším

Připadám si lapena
Do těch pasti
Já teď svou duši
Hledám v básních

Moje básně nemají hloubku
A nemají citů dosti
Dala jsem ale do nich kus
Své tajemné minulosti

Je tak temná jak se zdá
Jako nejčernější boty
Jenže hvězdy nemohou
Zářit bez temnoty

Nebo je tak nevinná
Celá bílá dočista
Jak svatební šaty.
Co oblékla nevěsta

Vyber si tu část co chceš
Která se ti více líbí
Doufám že nezapomeneš
Na tu naši chvíli

Dvanáctá odbyla
Co může se stát?
Já v tichu odcházím
Do postele spát

Peřinou se přikrývám
Ruce pod hlavu položím
Lampičku zhasínám
A už jen tiše sním



* Po dlouhé době je tu zas. V ten večerní čas. Asi proto, že jí svítí úplněk nad hlavou a i přesto všechno by se měla učit, Týnu nic nezajímá.
Změnila jsem se, ale to tak chodí. To nové prostředí nejde být bez povšimnutí. Ať chcete nebo ne, změníte se s okolím. Ale o tom napíšu třeba příště. Teď musím stihnout tuhle blbost vydat do půlnoci. *
Přeju hezkou noc a závidím všem, co spí. To si ještě vyřídíme.

Vaše Termi^

Jak zhubnout

2. května 2016 v 12:00 | Termitka |  Sport / Hubnutí
Milí termiti,
V knihovničce jsem našla nějakou knížku s radami jak zhubnout. Já to nedodržuju, protoze prostě jsem líný prase :D A nejhorší je, ze je mi to jedno. Je to taky na mně bohuzel vidět noo. Ale chtěla jsem se s vámi o ty typy podělit, přeci jen, když už jsem tu knížku našla..

1. Před každým jídlem vypijte alespoň sklenici vody
2. Když jíte, jezte. Nečtěte noviny, nebuďte na mobilu, nesledujte televizi, jen se soustřeďte na jídlo.
3. Vyhýbejte se jídlu 2-3 hodiny před spaním
4. Když dostanete chuť na sladké, vyčistěte si zuby, vypláchněte si ústa ústní vodou. Poté je menší pravděpodobnost, že byste si dali něco sladkého do pusy, když v ní cítíte počit svěžesti a čistoty
5. Vyhýbejte se brambůrkům a krekrům. Mají vždy vysoký obsah tuku. Že je na nich napsáno "light"?
Tím většinou výrobce myslí nízký obsah sodíku. Vždy dávejte přednost pečenému před smaženým.
Jestli jste na brambůrky zvyklí, jezte místo nich nahrážky: Popcorn zhotovený v mikrovlné troubě, slané tyčinky, dortové oplatky,netučné slané pečivo, mrkev, papriku a ostatní zeleninu
6. Najděte si svou motivaci. Chcete dobře vypadat? Obléci si krásné džíny, které vám jsou malé? Nosit croptop? Mít větší fyzickou vytrvalost? Existuje spoust motivací, jen si stačí najít tu svou
7. Využívejte velké svaly. Činnosti, při kterých se požívají stehna, hýždě apod., vám pomohouspalovat kalorie lépe než činnosti, které těchto svalů nevyužívají
8. Před cvičením se protáhněte, abyste předešli zranění
9. Cvičte v něčem, co je vám pohodlné a co se vám líbí, jedině tak ke cvičení nebudete mít odpor
10. Spěte na břiše. Tím, jak spíte na břiše spalujete kalorie v oblasti bříška a bude hubenější

black, exercise, and girly image

To by bylo 10 tipů, jak zhubnout, jestli byste chtěli druhý díl, napište to do komentáře, ať vím, jestli o to stojíte. ^.^

Zatím,

Přijata - peklo jménem přijímačky

27. dubna 2016 v 20:57 | Termitka |  Termitka
Milí termiti,
omlouvám se, že jsem zde nebyla aktivní.
Důvodem mé pauzy, jak jste si mohli přečíst z názvu dnešního článku jsou přijímačky.
A teď bych vám ráda něco o nich pověděla.
Přijímačky jsem dělala proto, že jsem se hlásila na střední školu, pochopitelně.
A jelikož jsem si vybrala obě školy gymnázia v Jihočeském kraji, musela jsem dělala přijímací zkoušky od firmy SCIO.
Možná někdo z vás ví, o co jde. Je to takový systém, kdy jedno dopoledne vyplňujete tři testy.
1. Matematika
Na obou školách jsem jako první začínala matematikou a musím říci, že jsem za to docela ráda, protože ráno mi to myslí nejvíce a chtěla jsem mít to nejhorší za sebou. Když píšu "nejhorší" myslím tím, že nejsem matematický typ, místo toho si spíš věřím na češtinu nebo OSP.
Testy z matematiky mně přišli nejtěžší ze všeho, skoro nic jsem nestihla a půlka toho, co jsem počítala mi ve výsledkách ani nevyšla. Ten první termín byl těžší.
Test obsahuje 30 úloh, na které máte 60 minut.
2. Český jazyk
Po matematice následovala čeština, která byla zapeklitá, ale přišla mi o mnoho lehčí než matika.
V testu byla obsažena převážně práce s textem a nějaký ten pravopis.
Čeština v druhém termínu mi připadala těžší.
Na test je 45 minut a otázek je 40, i když to zní, že se to nedá stihnout, čeština byla na čas celkem v pohodě.
3.OSP (Obecné studijní předpoklady)
Obecné studijní předpoklady jsou neskutečně náročné. Jak časově, tak i na mozek, ale pořád je to lepší jak matematika. Co to vlastně ty OSP jsou? Je to 60 příkladů. Něco je z češtiny, něco je z matematiky, ale hlavně je tam logika a takovéto logické přemýšlení. OSP jsou strašné tím, že je na těch 60 příkladů pouze 60 minut, takže na každou otázku máte jen minutu a ani jednou jsem to nestihla. Taky tím, jak jsou poslední jsem přestávala myslet a byla jsem docela unavená.
Taky nezapomínejte na to, že když nějakou odpověď zakroužkujete a je to špatně, odečítají se vám nějaké ty body, takže ne, nejde to natipovat :D
-----------------

Řekla bych, že u přijímaček hraje velkou roli strach a stres. S tím jsem také bojovala.
Třeba měsíc před nimi jsem byla ve strašném stresu, že to prostě nenapíšu :D
Na tohle mi pomohl běh a čokoláda a taky jsem byla na odreagování s přáteli a chodila jsem na zábavy.
Po tom se tak krásně pročistí hlava...
Ten měsíc před přijímačkami byl příšernej, už to nikdy nechci zažít.. A to chci jít na vysokou...
Týden před nimi jsem jela pryč. Celý týden jsem byla s kamarádkami na zdravotním kurzu, což mi hodně pomohlo.
Jinak bych se doma zbláznila. Pak přišel víkend a já se musela dát do klidu. K mému překvapení to docela šlo a strach byl pryč. V pondělí jsem dělala přijímačky na školu B ( na tu, která není pro mě tou hlavní, tudíž mně to bylo nějak všechno jedno) a napsala jsem to, jak nejlépe jsem dovedla. Ale začínala jsem se bát příštího dne, protože tam už o něco jde. Další den byl asi horší, ale jsem ráda za to, jak jsem to napsala. Mohlo to být horší.
Samožřejmě jsem oba dny s sebou měla nějaké kámeny přinášející štěstí, nalakované nehty mým oblíbeným lakem, řetízek, co mi přináší štěstí a oblečení, které mám ráda. Áno, vypadala jsem jako magor, ale když jsem zjistila, že tam byla jedna holka s plyšákem, co vypadal jako postiženej lev, byla jsem v klidu.
Po těchto dvou dnech přišlo to hrozné období plné otázek a špatných pocitů, jestli mě vzali nebo ne.
A jak jsem tak čekala na pátek, uvědomila jsem si konečně, že jsem vlastně psala přijímačky, a že si tím můžu zkazit celej život :D
Pak přišel pátek. Tohle byly ty nejdelší tři dny za dobu mé existence.
Ráno, hned jak jsem vstala jsem zapnula mobil a ono nic. No tak sem byla nucena čekat další hodinu a každou chvíli jsem to aktualizovala. Až najednou, po přichodu do školy to tam bylo. V první chvíli jsem to vědět nechtěla a odmítala jsem se smířit s tím, že jsem beztak v nejhorších deseti. Ten pocit, když víte, že tam ty výsledky jsou a vy je ještě nevíte je příšerný a nepopsatelný.
A tak jsem ten mobil nakonec vzala do ruky a šla jsem odzadu. Když jsem viděla, že nejsem v posledních dvaceti, ulevilo se mi. Srdce mně bilo, že skoro vyskočilo :D A tak jsem se dozvěděla, že mě přijmou a to bylo to nejhezčí, co jsem mohla slyšet a vidět. Neskutečná úleva a mnoho volného času!
Takže od září nastupuji na skvělý gympl a nastává tvrdý řád a učení do noci.

Zatím,

První rande s akrylem 🎨

23. listopadu 2015 v 10:27 | Termitka |  Malíř Termitka
Milí termiti,
Dne 19. Listopadu jsem šla malovat do ateliéru. Jak jistě víte, maluji ráda a kreslím ještě raději. A jelikož jsem strašně dlouho chtěla vyzkoušet malovat akrylem, tento den jsem se rozhodla, že to zkrátka vyzkouším.
Kreslili jsme na dřevěné desky. Já jsem si vybrala tu menší, ale i tak jsem toho měla dost. Vybrala jsem si abstrakci. A jelikož ze všeho nejraději mám modrou barvu, používala jsem odstíny výše zmíněné barvy. Pak jsem vyzkoušela tzv "linkování" a myslím, že výsledný efekt není zase tak špatný.

Dělala jsem obrázek 2,5 hodiny a jsem s ním celkem spokojená.
Akryl se mi zalíbil a za tři neděle jdu znovu 😀
Zatím,

Kam dál