Dvojí tvář : Díl II

26. srpna 2015 v 9:03 | Termitka |  Dvojí tvář
Milí termití přátelé,
rozhodla jsem se zveřejnit další díl o Lauře Morganové - Dvojí tvář. Tento díl se jmenuje: Narozeniny.
Snad se vám bude líbit a zanechte koment, jestli má cenu pokračovat.

Tohle nebyl den jako každý jiný. Věděla jsem to hned, jak jsem vstala a velice jsem se na tento slavný den těšila. Asi je slavný jen pro mě, ale i tak jsem si ho chtěla užít. Plán tohoto dne byl prostý. Žádná škola, žádné úkoly, byla sobota a od toho "zázraku" v koupelně uplynul týden. A já dnes slavím své patnácté narozeniny!
"Lauro, zlatíčko, jak si se vyspala?" mamka hned vtrhla do mého pokoje a sedla si na postel.
V ruce měla spousty dárků. Já jsem jí jen objala a smála jsem se od ucha k uchu.
"Dnes je ti patnáct. To není možné, jak to rychle letí. Lauro, dovol, abych ti předala své dárky.." pokračovala ve své řeči mamka...
"Mami, ale to jsi nemusela, víš, že já nic nechci..." chtěla jsem mamku v její řeči přerušit.
Povedlo se mi to a ona mi balíky s lesklým papírem vyskládala na postel.
Bylo jich šest. Mamka se opravdu zbláznila.
Když jsem do ruky vzala ten nejmenší a nejroztomilejší dáreček, mamka znovu začala mluvit...
"Víš Lauro, tatínek by na tebe byl velice pyšný. Děláš nám velkou radost," slza jí stékala po tváři..
Objala jsem ji.
"I on by ti něco rád předal. Když odcházel na tu cestu, věděl, že už tě možná nikdy neuvidí a tak ti zabalil tohle. Měla jsem ti to předat na tvé patnáctiny."
Její rezavé vlasy zapletené do složitého copu se leskly a její modré oči byly podlité slzami.
"Děkuji ti za všechny ty dárky mami. A děkuji ti i za tento. Velice si ho vážím.."
Mamka se na mě usmála a odešla.
Ještě za sebou stihla zvolat:"Užij si dnešní den!"
Tohle bude opravdu bezvadný den. Pustila jsem se do rozbalování dárků. Ten tátův si nechám na konec.
Začala jsem tím malým, z kterého se vyklubal náramek.
Následně jsem dostala oblečení, knihy, fotoalbum a krásné šaty.
Poslední dárek od mamky byl veliký, čekala jsem spíše nějaký balíček, ale při rozbalování jsem si všimla, že je to živý dárek. A tak jsem si pospíšila a s modré bedýnky na mě koukalo roztomilýma očima krásné štěně. Byla jsem strašně šťastná, protože jsem si pejska přála.
A jak jsem si hrála s pejskem, zapomněla jsem na tátův dárek. Až po chvíli mně došlo, že jsem si ho ještě nerozbalila a tak hurá do rozbalování. Byl opravdu malý a na dotyk trvdý. Když jsem sundala poslední zbytky balícího papíru, uviděla jsem hnědou dřevěnou krabičku. Otevřela jsem ji.
V krabičce ležel veliký, kovový klíč s ornamenty.
Netuším, od čeho ten klíč je, ale nechám si ho pro sebe.


Tak to by byl další díl, chtěla jsem ho původně udělat delší,
ale řekla jsem si, že by vás to nejspíše ani nebavilo, takže tímto to ukončím.
Jak se vám díl líbí? Zanechte komentář, jsem za něj opravdu ráda.
Vaše Termitka ❤
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama