Duben 2016

Přijata - peklo jménem přijímačky

27. dubna 2016 v 20:57 | Termitka |  Termitka
Milí termiti,
omlouvám se, že jsem zde nebyla aktivní.
Důvodem mé pauzy, jak jste si mohli přečíst z názvu dnešního článku jsou přijímačky.
A teď bych vám ráda něco o nich pověděla.
Přijímačky jsem dělala proto, že jsem se hlásila na střední školu, pochopitelně.
A jelikož jsem si vybrala obě školy gymnázia v Jihočeském kraji, musela jsem dělala přijímací zkoušky od firmy SCIO.
Možná někdo z vás ví, o co jde. Je to takový systém, kdy jedno dopoledne vyplňujete tři testy.
1. Matematika
Na obou školách jsem jako první začínala matematikou a musím říci, že jsem za to docela ráda, protože ráno mi to myslí nejvíce a chtěla jsem mít to nejhorší za sebou. Když píšu "nejhorší" myslím tím, že nejsem matematický typ, místo toho si spíš věřím na češtinu nebo OSP.
Testy z matematiky mně přišli nejtěžší ze všeho, skoro nic jsem nestihla a půlka toho, co jsem počítala mi ve výsledkách ani nevyšla. Ten první termín byl těžší.
Test obsahuje 30 úloh, na které máte 60 minut.
2. Český jazyk
Po matematice následovala čeština, která byla zapeklitá, ale přišla mi o mnoho lehčí než matika.
V testu byla obsažena převážně práce s textem a nějaký ten pravopis.
Čeština v druhém termínu mi připadala těžší.
Na test je 45 minut a otázek je 40, i když to zní, že se to nedá stihnout, čeština byla na čas celkem v pohodě.
3.OSP (Obecné studijní předpoklady)
Obecné studijní předpoklady jsou neskutečně náročné. Jak časově, tak i na mozek, ale pořád je to lepší jak matematika. Co to vlastně ty OSP jsou? Je to 60 příkladů. Něco je z češtiny, něco je z matematiky, ale hlavně je tam logika a takovéto logické přemýšlení. OSP jsou strašné tím, že je na těch 60 příkladů pouze 60 minut, takže na každou otázku máte jen minutu a ani jednou jsem to nestihla. Taky tím, jak jsou poslední jsem přestávala myslet a byla jsem docela unavená.
Taky nezapomínejte na to, že když nějakou odpověď zakroužkujete a je to špatně, odečítají se vám nějaké ty body, takže ne, nejde to natipovat :D
-----------------

Řekla bych, že u přijímaček hraje velkou roli strach a stres. S tím jsem také bojovala.
Třeba měsíc před nimi jsem byla ve strašném stresu, že to prostě nenapíšu :D
Na tohle mi pomohl běh a čokoláda a taky jsem byla na odreagování s přáteli a chodila jsem na zábavy.
Po tom se tak krásně pročistí hlava...
Ten měsíc před přijímačkami byl příšernej, už to nikdy nechci zažít.. A to chci jít na vysokou...
Týden před nimi jsem jela pryč. Celý týden jsem byla s kamarádkami na zdravotním kurzu, což mi hodně pomohlo.
Jinak bych se doma zbláznila. Pak přišel víkend a já se musela dát do klidu. K mému překvapení to docela šlo a strach byl pryč. V pondělí jsem dělala přijímačky na školu B ( na tu, která není pro mě tou hlavní, tudíž mně to bylo nějak všechno jedno) a napsala jsem to, jak nejlépe jsem dovedla. Ale začínala jsem se bát příštího dne, protože tam už o něco jde. Další den byl asi horší, ale jsem ráda za to, jak jsem to napsala. Mohlo to být horší.
Samožřejmě jsem oba dny s sebou měla nějaké kámeny přinášející štěstí, nalakované nehty mým oblíbeným lakem, řetízek, co mi přináší štěstí a oblečení, které mám ráda. Áno, vypadala jsem jako magor, ale když jsem zjistila, že tam byla jedna holka s plyšákem, co vypadal jako postiženej lev, byla jsem v klidu.
Po těchto dvou dnech přišlo to hrozné období plné otázek a špatných pocitů, jestli mě vzali nebo ne.
A jak jsem tak čekala na pátek, uvědomila jsem si konečně, že jsem vlastně psala přijímačky, a že si tím můžu zkazit celej život :D
Pak přišel pátek. Tohle byly ty nejdelší tři dny za dobu mé existence.
Ráno, hned jak jsem vstala jsem zapnula mobil a ono nic. No tak sem byla nucena čekat další hodinu a každou chvíli jsem to aktualizovala. Až najednou, po přichodu do školy to tam bylo. V první chvíli jsem to vědět nechtěla a odmítala jsem se smířit s tím, že jsem beztak v nejhorších deseti. Ten pocit, když víte, že tam ty výsledky jsou a vy je ještě nevíte je příšerný a nepopsatelný.
A tak jsem ten mobil nakonec vzala do ruky a šla jsem odzadu. Když jsem viděla, že nejsem v posledních dvaceti, ulevilo se mi. Srdce mně bilo, že skoro vyskočilo :D A tak jsem se dozvěděla, že mě přijmou a to bylo to nejhezčí, co jsem mohla slyšet a vidět. Neskutečná úleva a mnoho volného času!
Takže od září nastupuji na skvělý gympl a nastává tvrdý řád a učení do noci.

Zatím,