Srpen 2017

PRÁZDNINY JSOU FUČ A MOJE LETNÍ LÁSKY TAKY

30. srpna 2017 v 0:30 | Termitka |  Deníček Termita
Ahoj Termiti,
Zase se potřebuju někomu svěřit. Kamarády mám, ale všichni už spí. Docela mám depku z toho, jak se jde příští týden do školy. Asi bych neměla depku, kdybych chodila ještě na základku nebo na nějakou lehčí školu, ale jelikož chodim na nelehký gympl, mám trošku obavy. Vlastně ani nevím, jak to všechno proběhne, jestli nás nechají se po prázdninách vzpamatovat a pak pomalu budeme probírat látku nebo už se mám začít učit teď, protože nevím, kdy se učitelé rozhodnou si vyzkoušet pár nevinných duší?

Opravdu netuším, jak to bude. Nejhorší na tom je, že mám pocit, že jsem úplně všechno zapomněla.
Ne, že by se mi tam nechtělo, ale nechce se mi to znovu všechno učit. Na druhou stranu mi chybí město, ty možnosti, nákupy, jídlo, různý místa a tak. Dokonce i nějací lidi ze třídy a možná i pár učitelů.


Prázdniny jsem si užila, i když jsem byla celý prázdniny skoro na zmrzlině. To byla moje brigáda. V osm jsem vstávala, v deset jsem otevírala stánek, v šest večer jsem ho zase zavřela a kolem sedmý jsem byla doma. Takže nic z celého dne. Domu jsem přišla věčně unavená, hladová.
Ale bylo to skvělý. Tahle práce mě neskutečně bavila. Dodávala mi energii, i když mi ji občas brala. Potkala jsem spoustu skvělých lidí.


K létu patří pochopitelně i letní lásky. Já rozhodně nepatřím mezi lidi, co se těžce zamilujou. Mně stačí příjemná tvářička, hezký úsměv a oči, nějaké ty sladké řeči a už to je. Během tohoto léta jsem byla zamilovaná neustále. Zvláštní je, že šlo vždycky o nějaké starší chlapce. Jako ne, že by jim bylo 40, ale tak přes dvacet jim je určitě.

Jednoho jsem poznala přes zmrzlinu. Takovej roztomilej saniťák. Ukecanej, modrookej a když přijel, tak jsem tekla asi víc, než ta zmrzlina. On měl vždycky takový skvělý hlášky.
O dalších se tu zmiňovat nebudu, to by bylo ještě na dlouho. A co kdyby tohle někdy našli.

Takže tyhle prázdniny pokládám za zdařilé a vůbec mně nevadí, že jsem skoro pořád byla v práci. Naopak, já si to užívala.

Tak zase někdy příště!

JAK JSEM SI ZALÍTALA

27. srpna 2017 v 22:31 | Termitka |  Téma týdne (TT)
Ahoj Termiti,..

Včera byl krásný den, tak proč ho nevidět dvakrát.
Sluníčko nás hřálo, pivo nás ochladilo. Takový je život hasičů.
Hasičů z vesnice. Vesnička o 31 stálých obyvatelů. Teda tak to tvrdí google, informace jsou už trochu staré (2011), měli by je obnovit... A z těch pár obyvatelů jsme složili tým. A dokonce týmy dva. Muži, kde nejmladšímu je asi 30 let, ale to je výjimka, většinou jsou tam chlapi kolem 45, nejstaršímu je 60. A ženy, které jsou poměrně mladší, ale závodí i například moje mamina. A že jí to jde!

V této vesnici nebydlím, asi bych se tam ukousala nudou, skoro nikdo tam už z našeho týmu nebydlí, ale většina odsud pochází, třeba jako můj taťka.

Zvláštní na tom je, že i přes veškerý handicap spojený s věkem, slabou mašinou a opilostí všech účastníků, především velitele se nám daří. Vyhráli jsme několikrát soutěže, kde běhají o hodně mladší, střízlivější lidi, než my. Vlastně skoro všude se běhá z bedny, základna je pro slabochy. A aby toho nebylo málo, patří k útoku ještě štafeta, což je vždy sranda.


Můj úkol je lehký. Na útoku zaujímám místo na trojáku (rozdelovač) a na štafetě motam hadici. I když se teda někdy motam více, jak ta hadice.

Každý rok jezdíme do jedný vesnice, symbolicky je to ke konci prázdnin a tady si to vždycky užíváme nejvíc. Předloni i loni jsme to tady ovládli a suverénně jsme zvítězili.

A jelikož je to pohárovka, pohár je putovní. Aby jste ho získali navždy, musíte soutěž vyhrát 3x za sebou. Náš úkol byl jasný, odnést si pohár.
Bohužel.. domácí se nenechali, pohár nám nedali a my odjeli s krásným druhým místem. Od vítězství nás dělily pouhé dvě sekundy, ale to tak někdy je.

Minulý rok jsem si na zdejší trampolíně utrhla sval, letos jsem si za běhu omylem uzavřela kohouty na rozdělovači a pod tlakem jsem kohouty otevřela, ale trochu jsem se proletěla a jelikož je útok na silnici, skončilo to odřenými koleny a pár kapkami krve.


Tak pristi rok vám to nandáme a ukážeme vám, že se poháru nevzdáváme jen tak. A radsi si na ten asfalt přinesu koberec!

Ces't la vieeee!